Saturday 27 August 2016

Jezte s respektem k vašemu tělu...

Na střední škole jsem přestala nějakou dobu jíst maso... Čistě jen z etických důvodů. Nicméně mě vždy všichni přesvědčovali, vždyť je to normální, všichni jedí maso, vegetariáni nemají smysl pro humor, dej si přece s námi... A já si brzy dala.

Po střední jsem jela jako au pair do Holandska. Pro rodinu jsem i čtyřikrát týdně vařila. V tu dobu jsem byla ráda, že znám pojmy jako vařečka a hrnec. Naštěstí můj host dad mi každé ráno přesně řekl, co mám k večeři připravit, dokonce byl non stop na telefon, kdybych se dostala do nesnází. Hned v jednom z prvních dnů se pochlubil, že jednou měsíčně mají jídlo bez masa. Jednou za měsíc! Jejich způsob stravování je vlastně takovou historkou samo o sobě. Pro ně totiž stravovat se zdravě a udržet si štíhlou linii bylo zásadní. S dětma jsem musela dodržovat určitá pravidla, která zahrnovala každý den po škole nějaké to ovoce a pouze dvě sušenky, čokoládu jen o víkendech, lotusovou pastu jen středa a pátek a hlavně ke každé večeři hromádka zeleniny. Nikomu už nepřišlo, že konzumace masných a mléčných výrobků v takovém množství, nemůže být k užitku, smažené brambory a spousta věcí na oleji také ne. I já, která vždy měla problém s přibírání na váze, jsem přibrala.

Ačkoli nemůžu sto procentně říct, že to mělo vliv na mou roztroušenou sklerózu, faktem zůstává, že právě v tomto období jsem měla svou první ataku, pak i druhou a následně i třetí. Ze zpětného pohledu si mohu být jistá, že se u mě daná nemoc projevovala minimálně již předchozí dva roky, nicméně tímto vše nabralo mnohem rychlejší obrátky, i doktoři uznali, že je něco špatně.

Mnoho lidí s roztroušenou sklerózou trpí velkými a častými únavami, což byl po překonání všech tří atak můj největší problém. Není to vůbec příjemný pocit, dojít jen nakoupit a být z toho tak unaven, že nemáte sílu na nic, absolutně vůbec na nic. Nikdy jsem nevěděla, kdy to na mě padne, protože to většinou ani nebylo odpovědí těla na předchozí zátěž. Nespočetněkrát jsem musela zrušit domluvenou schůzku, protože jsem neměla energii kamkoli se vypravit, a to jsem si netroufala domlouvat nic víc jak den dopředu. Co mě zaráží, v centru mi doktor řekl, že stravu vůbec řešit nemusím, a to aniž bych se ho ptala. Nutno podotknout, že vám v nemocnici jen tak něco nepoví, pokud se vyloženě nezeptáte. Začalo se objevovat hodně zpráv o vlivu stravování na zdraví. Dokonce i konkrétně na RS je vymyšlen speciální stravovací plán, omezený na masné a mléčné produkty, bohatý na ryby a další potraviny obsahující vysoký podíl Omega 3.

Již od diagnózy jsem začala více přemýšlet o tom, co jím. Pomalu jsem do svého jídelníčku přidávala vhodnější potraviny. Časem jsem zaznamenala, že když sním určité jídlo, další den mám mnohem více energie. Začala jsem více vnímat své tělo. Rozlišovat po čem se cítím dobře a po čem tolik ne. Přečetla jsem spoustu knih o stravování a detoxikaci organismu. Postupně jsem během několika týdnů až měsíců znatelně pozměnila svůj jídelníček, až jsem si jednoho dne překvapeně uvědomila, že se vlastně můžu ve společnosti hlásit mezi hrdé vegany. Nebyl to vůbec můj cíl. Došla jsem k tomu čistě jen s ohledem na své zdraví, až poté jsem si pustila dokumenty o vlivu chovu zvířat na životní prostředí a o samotném masovém zabíjení zvířat, což upevnilo všechna má rozhodnutí. Přeci jen když je vám nabídnuto něco, co jste dříve měli moc rádi, máte hlad a sebou žádnou sváču. přestože by jste věděli, že to ublíží vašemu zdraví, spíš si vezmete, než když si k tomu svému zdraví přičtete i utrpení někoho dalšího.

Došla jsem tedy ke své rostlinné stravě jen díky respektování vlastního těla. Není to tak, že bych viděla vegany na youtube a přišlo mi to cool. O pozitivech rostlinné stravy jsem pevně přesvědčena. Má vliv nejenom na vás, vaši mysl, ale i na životní prostředí a další lidi i ostatní zvířata na této planetě, kterou všichni sdílíme.

No comments:

Post a Comment