Jednomu muži se zdál v noci sen.
Snil o tom, že se prochází po pláži s Bohem. Na obloze se promítaly scény z jeho života. Při každé scéně se v písku otiskly stopy. Jedny patřily jemu, jedny Bohu.
Jakmile skončila poslední scéna, muž se otočil a znovu si prohlížel stopy v písku.
Povšiml si, že na mnoha místech jeho životní cesty jsou jen jedny stopy. Uvědomil si, že druhé stopy chybí právě v nejhorších a nejsmutnějších obdobích života. Moc mu to vadilo, a proto se obrátil s otázkou na Boha.
,,Bože, řekl jsi mi, že jakmile se tě jednou rouhodnu následovat, budeš vždy kráčet se mnou. Já jsem si ale všiml, že u těch nejproblémovějších úseků mého života jsou jenom jedny stopy. Nechápu, proč jsi mě opustil, když jsem tě nejvíc potřeboval."
Bůh odpověděl: ,,Moje drahé, nejdražší dítě, miluji tě a nikdy bych tě neopustil. Během období, kdy jsi trpěl a hodně zkoušel, tam, kde vidíš jenom jedny stopy, jsem tě nesl."
Tadle kniha je pro mě něčím úplně novým, nicméně komu by se nelíbily tydle napůl vymyšlené metaforické příběhy.
No comments:
Post a Comment